Chromozomální poruchy
Příběh DNA
Dědičná informace člověka je zapsána do chemického jazyka deoxyribonukleové kyseliny (DNA). DNA je uložená ve strukturách buněčného jádra, v chromozomech. Jádro zdravé buňky člověka obsahuje 46 chromozomů uspořádaných v párech (23 pochází od otce a 23 od matky). Pro usnadnění identifikace se jednotlivé chromozomální páry označují čísly od 1 do 22. Poslední pár chromozomů tvoří pohlavní chromozomy. Jsou označovány jako X a Y. Pokud je přítomna dvojice XX, jde o ženské pohlaví, v případě jedince mužského pohlaví nacházíme dvojici XY.
Ve zdravé buňce se nachází 46 chromozomů uspořádaných v párech. Někdy však dojde k náhodné chybě dělení a místo dvojice chromozomů je v buňce přítomna trojice, tehdy mluvíme o trizomii, nebo chromozom v páru chybí a tehdy mluvíme o monozomii. Jakákoliv změna četnosti chromozomů může mít vážný vliv na další vývoj plodu. Podobně může při náhodné chybě dojít ke ztrátě (deleci) nebo zmnožení (duplikaci) části chromozomu způsobující submikroskopickou chromozomální aberaci.
Trizomie – náhodná chyba dělení
Trizomie nejsou genetické poruchy s rodinným výskytem zděděným po předcích. Téměř vždy jde o nově vzniklou chybu, která vznikne v gametách. Riziko vzniku trizomií stoupá s věkem matky. Nejznámější trizomií je trizomie 21, způsobující tzv. Downův syndrom. Podstatně zřídkavější jsou trizomie 18 (Edwardsův syndrom) a trizomie 13 (Patauův syndrom). Poruchy počtu pohlavních chromozomů X a Y patří mezi časté. Jejich riziko vyšetřuje TRISOMY test XY.
Orientační věkové riziko rodičky pro porod dítěte s Downovým syndromem
žen ve věku30 let
žen ve věku40 let
žen ve věku50 let
Které chromozomální
poruchy vyšetřujeme?
Chromozomální poruchy mohou způsobit velké množství onemocnění s vážným klinickým obrazem a špatnou prognózou. Naše testy vyšetřují nejčastější z nich.
Downův syndrom — trizomie 21
Příčinou Downova syndromu je trizomie 21 – onemocnění způsobené nadbytečným chromozomem 21. Pouze dvě třetiny rozpoznaných gravidit s Downovým syndromem se ukončí normálním porodem. Přibližně 30 % gravidit končí spontánním potratem. Onemocnění má zásadní vliv na celkový vzrůst a prospívání, stejně jako na formovaní tělesných tvarů. Je spojeno s charakteristickým výrazem tváře a poruchou psychických a duševních funkcí různého stupně. Častou komplikací jsou poruchy imunity, oběhového systému nebo trávícího traktu. Děti s trizomií 21 vyžadují individuální lékařskou péči v závislosti na rozsahu postižení. V některých případech Downova syndromu ale mohou být příznaky mírnější a umožňují i dlouhý život.
Edwardsův syndrom — trizomie 18
Edwardsův syndrom vzniká v důsledku trizomie chromozomu 18. Následky této chromozomální poruchy jsou závažné – dítě se narodí s nízkou porodní hmotností, má abnormálně tvarovanou hlavu, malou čelist, malé ústa, často rozštěpy rtu a patra. Má problémy s dýcháním, přijímáním potravy a přidružit se mohou i srdeční poruchy. Prognóza je velmi nepříznivá. Gravidity spojené s Edwardsovým syndromem provází vysoká potratovost a většina živě narozených dětí nepřežívá déle než 1 rok.
Patauův syndrom — trizomie 13
Pokud dojde k trizomii chromozomu 13, hovoříme o Patauově syndromu. Trizomie 13 je závažné genetické onemocnění, které může postihnout všechny orgány v těle včetně mozku, srdce a ledvin. Děti se mohou narodit s rozštěpem patra, s deformovanými končetinami. Jedinci s touto vrozenou vadou mají jen velmi malou šanci na přežití. Gravidity s Patauovým syndromem se vyznačují vysokým rizikem spontánního potratu nebo narozením mrtvého dítěte.
TURNERŮV SYNDROM – 45,X
Turnerovu syndromu odpovídá laboratorní obraz karyotypu 45,X, což znamená, že z pohlavních chromozomů je přítomen pouze jeden chromozom X. Někdy se stane, že osamocený chromozom X obsahují pouze některé buňky, další jsou normální nebo obsahují jiné odchylky pohlavních chromozomů. Takovýto stav se nazývá mozaikou a často vykazuje mírnější dopad na zdraví. Výskyt Turnerova syndromu je 1: 2500 narozených děvčat. Typické příznaky Turnerova syndromu jsou malý vzrůst (už od narození nebo od raného věku), neúplný rozvoj sekundárních pohlavních znaků včetně poruch menstruačního cyklu (nebo až jeho nepřítomnosti) a neplodnosti. Významné jsou i vrozené vady srdce. Porucha růstu a rozvoje pohlavních znaků je částečně léčitelná hormonálně a v posledních letech je stále účinnější.
Mnohé další příznaky časem samovolně nebo v průběhu léčby zmizí (např. otok nožiček) nebo se zmírní – např. zvláštní kožní řasa na krku (pterygium colli) a štítovitý hrudník.
KLINEFELTERŮV SYNDROM – 47,XXY
Klinefelterovu syndromu odpovídá laboratorní obraz karyotypu 47,XXY, což znamená, že u muže je přítomen jeden chromozom X navíc. Buněčná linie s nadpočetným chromozomem X může být i v mozaikové formě (část buněk je normální) a s mírnějším dopadem na zdravotní stav. Výskyt Klinefelterova syndromu je 1 : 500 narozených chlapců. Mezi klasické příznaky tohoto syndromu patří poněkud vyšší vzrůst, relativně delší končetiny ve srovnání s trupem, neúplně vyjádřené sekundárními pohlavními znaky (např. méně vyjádřené ochlupení), gynekomastie, nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány, nízká hladina testosteronu a neplodnost. Mohou mít poruchy vývoje řeči a učení. U těchto mužů je popisován vyšší výskyt rakoviny prsu. Nedostatek testosteronu, neúplná puberta a rozvoj pohlavních znaků jsou částečně léčitelné hormonálně.
Syndromy XYY a XXX
Syndrom XYY se vyskytuje u mužů s karyotypem 47,XYY. Buněčná linie s nadpočetným chromozomem X může být i v mozaikové formě (část buněk je normální). Syndrom se vyskytuje u jednoho z 1000 narozených chlapců. Klinický obraz je nenápadný. XYY muži mají poněkud vyšší vzrůst a fyziologický pohlavní vývoj. V dětském věku se syndromu XYY připisují lehké poruchy (porucha vývoje řeči, učení, motoriky i emocí). V minulosti popisovaná zvýšená agresivita nebyla u těchto osob potvrzena.
Syndrom XXX se vyskytuje u žen s karyotypem 47,XXX. Buněčná linie s nadpočetným chromozomem X se může nacházet i v mozaikové formě, často i s podílem X-monozomické linie (tedy normální buňky v kombinaci s buňkami XXX a buňkami X_). Syndrom se vyskytuje u jednoho z 1000 narozených děvčat. Klinický obraz je nenápadný. XXX ženy mohou být vyšší postavy. Ve většině případů se svým vzhledem neliší od jiných žen a mají normální pohlavní vývoj. V dětském věku se syndromu XXX někdy připisují lehké poruchy chování a učení. V méně než 10 % případů se mohou objevit vrozené vady ledvin nebo epilepsie
Před uskutečněním TRISOMY testu XY, nebo TRISOMY testu+ by se těhotná měla rozhodnout, zda chce být informována o případném nálezu syndromů XYY a XXX, nebo jen o nálezech 45,X respektive 47,XXY odpovědných za Turnerův respektive Klinefelterův syndrom (s omezeními, které jsou uvedené výše).
MIKRODELEČNÍ SYNDROMY
Vzhledem na biologické a technickým limitacím je přesnost vyšetření na mikrodeleční syndromy v porovnání s trizomiemi 21, 18, 13 nižší. Pro nízký výskyt mikrodelecí v populaci nejsou dostupné validační studie, které by spolehlivě ověřily přesnost testu na tyto syndromy.
- Název syndromu
- Syndrom mikrodelece 22q11 – DiGeorgeův syndrom
- Syndrom delece 1p36
- Prader-Williho a Angelmanův syndrom
- Cri-du-chat syndrom
- Wolfův-Hirschhornův syndrom
Syndrom mikrodelece 22q11 – DiGeorgeův syndrom
Mezi nejčastější mikrodeleční syndromy patří DiGeorgův syndrom / syndrom delece 22q11. Mezi jeho charakteristické projevy patří vrozené vady srdce, přechodné poruchy imunity, vrozené vývojové vady ledvin (např. chybějící jedna ledvina) a rozštěpové vady dutiny ústní (patra). Častá je i významná mentální retardace. Projevy onemocnění jsou v mnoha případech hodně variabilní, někdy mohou být velmi mírné až nenápadné. I v rámci jedné rodiny se mohou vyskytovat různé projevy.
Vrozená vada srdce může být jediným příznakem delece 22q11. Proto se stanovení delece 22q11 často indikuje jakou součást genetického vyšetření při riziku srdeční vady nebo když je podezření na vadu srdce u plodu na základě ultrazvukového vyšetření.
Syndrom delece 1p36
Je rovněž jedním z nejčastějších mikrodelečních syndromů. Důsledkem delece (chybění) 1p36 je velmi těžké a neléčitelné onemocnění s výrazně různorodými projevy. Hlavními charakteristikami je mentální opoždění (retardace) s poruchami chování, růstové zaostávání a hypotonie (snížení svalového napětí).
PRADER-WILLIHO SYNDROM a ANGELMANŮV SYNDROM 15q11
Tyto dva syndromy mají odlišné projevy, genetická příčina je však vždy na chromozomu č. 15. V obou případech dochází ke ztrátě nebo poruše funkce genů ve stejném úseku chromozomu č. 15. Většina případů je způsobená delecí (ztrátou) jedné části chromozomu č. 15, tyto případy je tak možné zachytit vyšetřením mikrodelecí a tedy i s využitím TRISOMY testu +. Zbylé případy těchto syndromů je nutné vyšetřit jinak, někdy se však genetická příčina těchto nemocí neodhalí vůbec.
Prader–Williho syndrom charakterizuje snížení svalového napětí (hypotonie), slabý sací reflex a neprospívání od narození. Od druhého roku života nastupuje naopak nadměrná žravost (hyperfagie) a obezita. Mentální retardace (opoždění) je mírnější, ale kromě hypergafie se vyskytují i další různé poruchy chování.
Angelmanův syndrom má mírnější viditelné znaky, klinický obraz není obvykle zřejmý již při narození, ale rozvíjí se kolem prvního roku. Projevuje se jako zaostávání v psychomotorickém vývoji a rozvoji řeči. Mentální retardaci středního stupně provází postupně výrazné poruchy chování. Děti mají typický široký úsměv a bezdůvodné záchvaty smíchu (Happy puppets).
CRI-DU-CHAT SYNDROM 5p15
“Syndrom Cri-du-chat je poměrně dlouho známá nemoc (syndrom kočičího křiku, syndrom 5p-), protože rozsáhlejší ztráty (delece) genetické informace z krátkého raménka chromozomu č. 5 byly rozpoznatelné v optickém mikroskopu.
Název Cri-du-chat (kočičí pláč) je odvozen od hlavního klinického příznaku tohoto syndromu v novorozeneckém věku, který se později upraví. Společně s charakteristickým vzhledem obličeje ho odlišuje od jiných onemocnění spojených s růstovým zaostáváním, psychomotorickým opožděním, výrazně malou hlavičkou a snížením svalového napětí. Závažnost postižení je závislé na rozsahu delece.”
WOLFŮV-HIRSCHHORNŮV SYNDROM 4p16
Wolf-Hirschhornův syndrom (syndrom 4p-) patří rovněž do skupiny klasických cytogenetických syndromů a závažnost klinických příznaků je úměrná rozsahu delece. I u tohoto syndromu mají pacienti charakteristický vzhledem obličeje a tvar hlavy. Růstová a psychomotorická retardace je těžká a provázejí ji další závažné příznaky jako snížené svalové napětí, epileptické záchvaty a vrozené vývojové vady vnitřních orgánů (srdce, ledvin).
TRISOMY test Complete je komplexní neinvazivní prenatální screeningový test (NIPT) pro všech 23 párů chromozomů – v rámci daného rozlišení analyzuje změnu v počtu nebo tvaru (mikrodelece nebo mikroduplikace) všech 23 párů chromozomů.
Přehled TRISOMY testov